Manuka med na rány i akné má dobré recenze
Manuka med je speciální med s unikátními silnými antibakteriálními a protizánětlivými účinky, které v žádném jiném druhu medu nenajdete. Jaké je jeho složení, účinky a cena?
Marian Holub: Když se člověk o včely stará s láskou, včely mu to oplatí
Obsah článku
- Chovat včely se dá nejen v přírodě, ale i ve městě. Jaké v tom vidíte výhody?
- Včelařství je spíše sezónní záležitost. Jak probíhá váš den během sezóny a mimo ni?
- Jak se o včely staráte? Používáte i moderní techniku?
- Jaké typy medů "děláte"? O které je největší zájem?
- Kromě medu se stále více lidí zajímá io propolis. Co to je, a jaké jsou jeho účinky na zdraví?
- Blahodárné účinky má i mateří kašička. Jak ovlivňuje zdraví?
- Podle čeho se dá poznat kvalitní med?
- Proč je podle vás důležité konzumovat med?
Péče o včely pro účely sběru medu a včelího vosku je celoroční záležitost. Přestože jsou včely aktivní "pouze" přibližně od března do října, včelařské práce tím nekončí. Mimo sezóny je třeba se starat o úly a vyrábět nové či tavit vosk a připravovat se na novou sezónu.
Včelař Marian Holub nám prozradil, jak se o včely stará, proč bychom měli konzumovat med i to, jaké účinky má na zdraví propolis.
Chovat včely se dá nejen v přírodě, ale i ve městě. Jaké v tom vidíte výhody?
Chov včel ve městě se stává v posledních letech stále populárnější. Paradoxně, město představuje pro život včely zdravější prostředí jako venkov, protože včelstva na venkově jsou v současnosti velmi zatěžované agrochemií, jejíž používání z roku na rok narůstá. Pesticidy způsobují hromadné úhyny včelstev po celém světě a včelaři bojují za její zakázání, avšak stále neúspěšně. Právě zemědělci by si měli uvědomit, že jejich plodiny jsou závislé na opylení včelou medonosnou, a když tu nebude včela, tak zde nebude ani zemědělství. Řešením však není přestěhování včelstev do míst, městské včelaření má význam pro hobby včelaře, kteří mají na střeše paneláku jedno, dvě včelstva. Pro včelí farmu s 500 včelstvo je nemyslitelné, aby byla umístěna ve městě. Městští hobby včelaři mají dokonce srovnatelné výnosy medu jako včelaři mimo města, protože městské parky a okrasné rostliny ve městech poskytují včelám zdroj potravy v období celé sezóny.
Městské včelaření popularizuje včelařství jako takové a dostává do povědomí lidí důležitost včel jako opylovačů nezbytných pro život na zemi. Včela medonosná opyluje 85 % rostlin a dřevin na celém světě, číselně jde asi o 170 000 druhů. Po vymření včel by naše Země přišla o potravu pro 90 % jejích obyvatel, protože by zahynuli i zvířata, která se rostlinami živí a kterými se následně živíme i my. Pokud nepočítáme samotářský žijící druhy včel, které nejsou velkou měrou zodpovědné za opylování, tak v Asii žije asi 8 druhů společenských včel, ale v Evropě a Africe žije kupodivu jen jeden jediný druh včely, včela medonosná. Na dvou kontinentech je 170 000 druhů rostlin závislých na svém životě od jednoho jediného druhu hmyzu. Od druhu hmyzu, který je v současnosti globálně velmi ohrožen.
Zamysleme se proto nad důležitostí tohoto drobného stvoření.
Včelařství je spíše sezónní záležitost. Jak probíhá váš den během sezóny a mimo ni?
Není to tak úplně pravda. Ano, včely jsou aktivní cca od března do října, ale mimo toto období včelařské práce nekončí. Mimosezónně je důležitá oprava a dezinfekce částí úlů, výroba nových, tavení vosku, výroba vnitřních částí úlů, a celkově příprava na novou sezónu. Včelařské práce jsou v zimě soustředěny v dílně.
Ta skutečná práce začíná na jaře. Včelstva prožívají bouřlivý rozvoj a třeba jim stát stále za zády. Období dubna a května bývá nejvytíženějším obdobím včelárovho roku. Už brzy ráno vyrážím na včelnice a prohlížím včelstva, aby měli vhodné podmínky pro svůj přirozený rozvoj, protože pokud je nemají, vyrojí se. Vyrojené včelstvo potom nepřinese med. Tato práce je však příjemná, protože se neodehrává v prosklené kanceláři, ale uprostřed přírody v omamné včelí vůni. I když je často fyzicky náročná. Avšak ten pocit práce se včelami je naplňující. Člověk ve spojení s přírodou přijde na úplně jiné myšlenky. A když se o včely stará s láskou, včely mu to oplatí.
Koncem května a začátkem června probíhá medobranie. Odebírají se včelám plásty s hotovým medem, a pomocí technických zařízení se z nich odstředivou silou vymete med. Prázdné plásty se pak vrátí včelám. V případě příznivého roku se toto opakuje ještě alespoň jednou, někdy dvakrát. Po využití hlavních snůšek se, jak ostatní včelaři, zaměřuji na přeléčení včelstev.
Bohužel, kromě agrochemie, měnící se klimatu a jiných vlivů prostředí je na včelstva vyvíjen i infekční tlak v podobě patogenů. Asi nejzávažnějším z nich je Varroa Destructor, tzv. kleštík včelí, který se z Asie zavlekl před pár desítkami let do každého včelstva na světě, s výjimkou Austrálie. Tohoto roztoče neumíme vyhubit, pouze ho potlačovat, a tak dělá ve včelstvech velké škody.
Koncem léta přichází na řadu zazimování včelstev, které musí být do první dekády září již ukončeno. Začíná podávání krmného roztoku, ze kterého si včely udělají zásoby, z nichž žijí, dokud na jaře nezačnou kvést první stromy. Tímto obdobím začíná včelařský rok, protože kvalita zazimování včelstev se odrazí na jejich kondici v příští sezoně. Včelařské práce postupně utichají na včelnicích, přesouvají se do dílny a koloběh roku se opakuje.
Naštěstí, včely nejsou zdomácnělá, jde o divoká zvířata, a z toho vyplývá, že zootechnika včelařství se diametrálně odlišuje od zootechniky jiných hospodářských zvířat. Zejména v tom, že nevyžadují každodenní péči a i v období největšího rozvoje včelstev se stačí do úlu podívat cca jednou za 9 dní. To umožňuje starat se i o větší počet včelstev najednou. Já včely vyrušuji co nejméně, pouze když je to nezbytné. Je to divoké zvíře a člověk, který se vrtá v jejím hnízdě, je to poslední, co potřebuje.
Jak se o včely staráte? Používáte i moderní techniku?
Zootechnika včelaření, tedy postupy chovu včel, se neustále mění, protože život těchto malých stvoření není prozkoumaný úplně. Včelařství proto není koníček jako každý jiný, ale je to aplikovaná věda. Člověk, který se věnuje chovu včel, se musí neustále vzdělávat, sledovat nejnovější poznatky a objevy ze života včel a tomu přizpůsobovat svou metodiku. Já se snažím jít právě touto cestou. Samozřejmě, některé pomůcky jsou zde již 200 let jako včelařský klobouk, dymák nebo páčidlo. Ty bude třeba vždy.
Ale do včelařství pronikají i moderní technologie. Jako příklad uvedu sledování hmotnosti a mikroklimatu v úlech. Na každém stanovišti mám jeden úl umístěn na měřicím zařízení, které měří jeho hmotnost, teplotu a vlhkost v úlu, ale i na včelnicích. Tyto údaje si kdykoliv dokáži prohlížet na mobilním telefonu nebo počítači. Důležitý je právě údaj o váze. Na základě hodnoty vím, kolik zásob včelky v zimě spotřebovaly a zda mají dostatek, a v létě zas vidím, kdy a kolik nektaru přinesli do úlu nebo zda nehladoví. Díky němu nemusím včelky tak často vyrušovat otevíráním úlu.
Jaké typy medů "děláte"? O které je největší zájem?
Hned na začátku musím říci, že ani jeden ze včelařů nedělá med. Pravý včelí med je totiž konečným produktem včely medonosné, do kterého člověk vůbec nezasahuje. Med tedy dělají včely a takový, jaký ho jíme, je připraven výlučně včelou. Včelař med pouze odebere z plástů a naplní do obalů. Je to 100 % přírodní produkt, a druh medu se liší pouze druhem sladiny, který přinesli a zpracovali včely.
Rozlišují se medy květové a listové. V prvním případě tvoří základ medu nektar přinesený z kvetoucích rostlin a podle toho, z jaké rostliny pochází, o takový druh medu jde. Nejrozšířenějšími druhy medu u nás jsou květový z jarních květin, jejichž podstatnou část tvoří ovocné stromy, řepkový, lipový, slunečnicový, akátový a tak dále. Právě o poslední zmíněný – akátový, projevují spotřebitelé největší zájem, protože jako jediný z medů skoro vůbec nebo pomalu krystalizuje a zůstává dlouho tekutý. Ostatní druhy medu krystalizují poměrně rychle.
Kromě květových medů dokáží u nás včely připravit i med listový, který se nazývá i medovicový. Sladinu zde netvoří nektar z květů, ale výměšky mšic parazitujících na listnatých a jehličnatých stromech – medovice. Medovici včely sbírají podobně jako nektar, med z ní mívá často tmavé barvy od červené až po úplně černou a tento med se lidově nazývá lesní, horský. Tvorba medovice je však závislá na stupni premnnoženia mšic, který závisí na příznivé meteorologické situace v létě. Tento med tedy nebývá každý rok, ale v průměru každý třetí. O tento druh projevují spotřebitelé také velký zájem.
Určitě jste postřehli, jak jsem při popisování medu použil přívlastek pravý. Bohužel, med patří mezi nejvíce padělané potraviny na světě, a proto bychom si měli dávat pozor, kde med kupujeme. Medy prodávány ve velkoobchodních řetězcích za poloviční nebo třetinovou cenu jako při prodeji z dvora jsou ve většině případů padělky, při tvorbě kterých se používají roztoky cukru, kterými se pravé medy ve velké míře ředí nebo se cukerný roztok nechá projít včelou a pak se odebere a prodává jako pravý včelí med. Takto si kupujeme často pouze žlutý roztok cukru, který neobsahuje žádné jiné látky, které dělají med medem. Včely totiž do nektaru, který už sám o sobě obsahuje vitamíny a rostlinné hormony, přidávají výměšky svých žláz a obohacují ho o "včelí" látky, které jsou prospěšné našemu zdraví.
Druhým způsobem je dovoz levných medů ze zemí mimo EU, kde je povoleno používat při léčení včelstev antibiotika, jejichž rezidua přecházejí i do medu. Proto každému doporučuji najít si v okolí domova místního včelaře, který sám chová včely a prodává svůj med z dvora, a kupovat med odtud. Takto dostanete záruku pravého včelího medu s jeho příznivými účinky na lidský organismus, i když určitě za vyšší cenu, ale asi tušíte proč.
Kromě medu se stále více lidí zajímá io propolis. Co to je, a jaké jsou jeho účinky na zdraví?
Propolis je směsí pryskyřic, které včely sbírají na poupatech rostlin, odlamují kusadly a obohacují ji o výměšky hltanových žláz. Takto zpracovanou hmotu ukládají do pylových košíčků na posledním páru nohou a nesou do hnízda. Propolis neskladují, ale hned ho použijí. Je to velmi pevný tmel, který často včelaři ztěžuje práci. Hraje důležitou roli v kolektivní imunitě včelího superorganizmu. Ačkoliv jeho složení není zcela známo (zhruba makrozloženie: 60 % pryskyřice a sekrety rostlin, 30 % vosk a pyl, zbytek výměšky včelích žláz a éterické oleje), jeho mikroskopické složení je různorodé (vitamíny – B1, B2, B3, B6, E, kyselina listová, minerální látky – vápník, železo, mangan, křemík, chrom, kobalt, zinek, nikl, stroncium, enzymy, bioflavonoidy, esenciální aminokyseliny...), a liší se od místa sběru, ročního období atd. S jistotou však můžeme říci o této záhadné látce, že má silné antimikrobiální účinky. Je to tedy jakési včelí antibiotikum. Můžeme se zamyslet nad genialitou včelího superorganizmu, který toto antibiotikum používá od svého vzniku, tedy cca 60 milionů let. "Dokonalá" lidská rasa se pyšní používáním antibiotik asi 90 let.
Má různé barvy od bílé přes světlehnědou, tmavohnědou, k červené až černé. V teple je to lepkavá a aromatická látka, v chladu křehne. Řídkým propolisem včely potahují vnitřní stranu úlu, hustým zas tmelí praskliny, v případě potřeby zužují vchod do hnízda. Teplem, které v úlu vytvářejí, se z propolisu uvolňují prchavé látky, které v útrobách včelího příbytku vytvářejí ochrannou atmosféru. Takovým způsobem dokáží vytvořit ze včelího příbytku místo se 100 % čistotou a sterilitou, a bakterie, viry a plísně mají minimální šanci.
Aby toho nebylo málo, tak kromě boje proti mikroorganismům, dokážou včely využít propolis i proti větším vetřelcům. V období zimování se do úlu mohou dostat drobné hlodavce, které sem přiláká vůně sladké potravy. Včely se před nimi ubrání žihadly, avšak v zimě nemohou z úlu ven, mrtvého vetřelce nemají jak vynést a rozkládající se mrtvolka by mohla způsobovat šíření bakterií. Tak ji naše šikovné kámošky obalí do propolisu, a tím ji mumifikují a problém s nákazami je odstraněn. Toto si kdysi dávno všimli staří Egypťané, a už vám je asi jasné, že to nebyl jejich nápad. No a kromě toho, že propolis využívají včely, tak samozřejmě jako včelí produkt je využíván i lidmi. Už zmiňovaní Egypťané ho používali na mumifikování a kromě toho znali i jeho léčebné účinky. Rovněž se o propolisu zmiňuje i Hippokrates (460 – 377 př. N.l.), který ho využíval k léčení zánětů kůže a zažívacího traktu. A je to tak dodnes.
Propolis podporuje imunitní systém, působí iu člověka antibioticky a to jak bakteriostaticky, tak i baktericidní, má anastetické účinky (tlumí bolest), antitoxický účinek (ruší účinky některých jedů a bakteriálních toxinů), působí antiviroticky, zastavuje růst plísní a ničí je, má výborné protizánětlivé a hojivé účinky, tlumí účinky škodlivého záření na organizmus a působí antioxidačně. Někteří vědci ho nazývají antibiotikum 21. století a považují ho za najsilnešie přírodní médium vůbec. Má široké uplatnění v medicíně, kosmetice a potravinářství.
Má to však jeden háček. Jak bylo zmíněno, není možné stanovit jeho přesné složení, které je velmi proměnlivé a dále je zde nebezpečí alergické reakce u citlivých jedinců. Z tohoto důvodu je třeba propolis užívat velmi opatrně a v malých dávkách. Nejčastěji se propolis užívá v podobě masti a v podobě propilisovej tinktury, která se může užívat i vnitřně.
Blahodárné účinky má i mateří kašička. Jak ovlivňuje zdraví?
Mateří kašička je "zázračná" látka, která se tvoří v párových žlázách mladých úlů včel – dojičiek ve věku 5-15 dní. Včely ji používají ke krmení larev dělnic a trubců první 3 dny stadia larvy. Pak larvy krmí směsí medu a pylu. Výjimku však tvoří larva budoucí včelí královny – matky. Tuto krmí mateří kašičkou během celého larválního stádia a následně i během jejího celého života. Je to tedy jakýsi elixír včelích královen.
Kromě cukrů, tukových látek a mastných kyselin obsahuje i mnohé bílkoviny, z nichž je nejvýznamnější biopterin, který je faktorem dlouhověkosti včelích královen (včela dělnice žije 3-4 týdny, včelí královna i 5 let). Účinky na naše zdraví jsou podobné jako u medu a propolisu, antimikrobiální a, jak vyplývá z výše uvedeného, mateří kašička stimuluje dělení buněk. V podobě mastí a tinktur má účinky na vyhlazování vrásek, proti vypadávání vlasů, při vnitřním užívání zmírňuje problémy s menopauzou, zvyšuje potenci a má omlazující účinky. Je druhým nejbohatším přírodním zdrojem kyseliny pantonénovej (vitamínu B5), bohatým zdrojem acetylcholinu (který reguluje přenos nervových vzruchů), používá se k léčbě hormonální a žlázové nerovnováhy, má příznivý vliv na zrak a ztrátu paměti a pomáhá při léčbě aterosklerózy.
Její složení je velmi komplikované a dosud vědci nebyli schopni kompletně ji analyzovat. Z tohoto důvodu zůstává stále zahalena rouškou tajemství. Jelikož podporuje dělení buněk, užívat by ji neměli onkologičtí pacienti.
Podle čeho se dá poznat kvalitní med?
Včelí med podléhá krystalizaci a právě to je hlavní známkou jeho pravosti. "Věčně" tekuté medy ve velkoobchodních řetězcích proto velmi rychle víme zařadit. Nějaké další makroskopické vlastnosti pravého medu těžko posuzovat, totéž platí i pro mikroskopické. I laboratorními analýzami je někdy obtížné rozlišit pravý med od padělku.
Pančovatelé medu jsou natolik sofistikovaní, že do nepravého medu přidávají menší množství pravého a potom celý objem obsahuje stopy skutečného medu. Jedinou zárukou je mít místního včelaře a chodit kupovat med k němu.
Proč je podle vás důležité konzumovat med?
Med je základní potravinou včel, tvoří jeho cukernou složku. Bílkovinnou tvoří pyl. Včely med tedy vyrábějí pro vlastní spotřebu. Žijí z něj. Průměrně silné včelstvo spotřebuje za 1 rok cca 100 kg medu. Včelař jim vezme jen to, co je navíc, co si připraví jako zásobu na zimu, kterou jim pak dodá v podobě krmného roztoku. Imunita včelího superorganizmu je na vysoké úrovni hlavně díky konzumaci této potravy. Takové účinky má i na lidský organismus. 60 % lékařských předpisů ve starověkém Egyptě tvořil právě med. Ano, staří Egypťané včelárili a včela byla symbolem nejednoho faraóna. Med je totiž svým složením antibakteriální, díky vysokému obsahu cukrů a ději nazývaném osmóza ničí všechny bakterie, a kvůli nízkému obsahu vody se v něm nezachytí ani kvasinky ze vzduchu. Med, tak jak ho vyrobí včely, je tedy hotová potravina, která se nezkazí. Svědčí o tom i nálezy z egyptských hrobek, kde byl do hrobek uložen med a po nálezu se několik tisíc let starý med dal bez problémů konzumovat.
Kromě zmíněných cukrů (glukózy a fruktózy) obsahuje minerální látky, vitamíny B1, B2, B3, B5, B6, C, D, H, K, E, P, organické kyseliny, antioxidanty, enzymy, aromatické látky, rostlinné hormony, pyl a mnohé jiné látky. Ze složení tedy vyplývá, že med je vynikající antioxidant, působí protizánětlivě a antibakteriálně, posiluje imunitní systém, podporuje trávení, je zdrojem energie, pomáhá při kardiovaskulárních onemocněních, dokonce i virózách, uklidňuje nervovou soustavu, dezinfikuje rány a urychluje hojení ran a popálenin, detoxikuje organismus a mnoho jiného. Nazývá se proto i superpotravina. Já sám med zbožňuji a jem ho každý den.
A na závěr jedno staré indické přísloví: "Pokud se chceš dožít vysokého věku, jez med a pij mléko." Něco na tom bude, právě včelaři a lidé pravidelně konzumující včelí produkty běžně fungují i do věku 90 let, určitě takových znáte i vy.
